Článek
Padesátiletá Tessa Romero ze španělské Andalusie tvrdí, že ví, co nás čeká po smrti. Svůj „posmrtný“ zážitek poté, co zkolabovala a 24 minut byla mrtvá, si prý pamatuje naprosto přesně. A tak ho nyní popisuje a uklidňuje druhé, že ze smrti nemusí mít žádné obavy. Podle ní to totiž není konec.
Spisovatelka a socioložka vysadila dcery ve škole, když se jí srdce zastavilo. 24 minut ji oživovali, a zatímco záchranáři bojovali o její život, Tessa se vznášela nad svým lidským tělem. Tedy alespoň na chvíli.
„Nejdřív jsem ucítila absolutní klid. Žádná fyzická ani emocionální bolest nebo zátěž. Cítila jsem úlevu, jako by mi spadl obří kámen ze srdce,“ popsala pro deník Mirror.
Tessa si údajně vzpomíná, jak se vznášela u stropu místnosti a dívala se na sebe shůry. Zmátlo ji to, protože si neuvědomovala, že je mrtvá. Cítila se velmi živá, při smyslech, při vědomí, jen nechápala, proč ji ostatní nevidí ani neslyší.
Romero byla dlouhodobě nemocná, než se jí srdce úplně zastavilo. Lékaři však nedokázali odhalit příčinu její choroby, ať se snažili, jak chtěli. Tělo jí pomalu selhávalo a Tessa se cítila hůř a hůř. Nikdo jí nedokázal vysvětlit proč.
„Řešila jsem to s chirurgy, neurology, vědci všeho druhu. Nikdo příčinu nenašel. Většina odborníků se nakonec shodla, že šlo o psychickou záležitost. Fyzické problémy byly pravděpodobně odrazem mých emocí,“ popsala s tím, že v té době procházela nejnáročnějším životním obdobím.
Na tento druh fenoménu – přežití vlastní smrti – Tessa nikdy nevěřila. Po zkušenostech ale názor přehodnotila. A také se jí změnil pohled na život a smrt jako takovou.
Z té měla blondýnka vždy hrůzu. Vnímala ji jako něco temného, bolestivého, plného nejistoty. Teď už prý ví, že smrt není konec, ale jen transformace.
„Najednou se vám otevřou dveře, za nimiž vše dává smysl. Je tam jen láska a klid. Už se toho nebojím. Naopak, našla jsem klid v duši, když vím, že život pokračuje i po smrti. Že nejsme sami a že jsme nekonečně milovaní,“ vysvětlila Tessa.
Ta si nyní života váží jinak. Cení si každého okamžiku. Pochopila, že to jediné, na čem v životě opravdu záleží, je to, jakým způsobem milujeme druhé a co zanecháme v jejich duších.
